úterý 12. května 2015
Witch I.
Jedná se o první část série, kterou jsme fotily se Sandrou. Tyto fotky byly pořízeny na fotaparát Ljubitel 2, na barevný svitkový film s ISO 400.
Fotíte vůbec ještě někdo na film?
sobota 9. května 2015
Pozvánka na CONiáše 2015
Video, které jsme před měsícem natáčeli na nádraží v Braníku, už je sestříhané, upravené, publikované a připojené k pozvánce na akci :).
pátek 1. května 2015
Viktoriánsko-steampunkový Čaj o páté
V sobotu 25.4. se v pražském klubu Kotelna konala viktoriánsko-steampunková akce s názvem Čaj o páté: Od oděvu po výchovu a jelikož jsem nezaujatý report psala pro Sanctuary a můžete si ho přečíst zde http://sanctuary.cz/11171-report-peprny-caj-o-pate , je na čase přihodit i několik mých postřehů a fotek, které se do nej vzhledem k jeho zaměření nehodily.
Na akci jsem dorazila už někdy kolem třetí, protože jsem Margueritte (organizátorka) slíbila, že budu vždy při ruce a budu pomáhat, s čím bude potřeba. V tu dobu už ale bylo skoro všechno připravené, takže jsem jenom pomohla rozbalit stánky a převlékla se. Nakonec jsem dostala jako „hlavní úkol“ sedět u vstupu a „trhat lístky“, ale ve chvíli, kdy už příliv návštěvníků opadl až téměř ustal, jsem pobíhala od hlídání stánku po přednášky, abych pak mohla napsat plnohodnotný report.
Osobně si myslím, že na to, že to byla první takhle velká akce, kterou takhle Margieritte pořádala, to dopadlo velmi dobře a doufám, že se z Čaje stane tradice! Kiksů bylo minimum a prakticky vše probíhalo jako na drátkách. Lidé se krásně rozložili mezi velká sál, bar, kuřárnu a vrchní patro se stánky, fotoateliérem a místem, kde se „zkrášlovalo“ (make up a vlasy), takže nikde nebylo příliš narváno, přestože jich přišlo poměrně dost. Á propos, vlasy jsem si nechala udělat taky :-D ! Jen se nemůžu zbavit dojmu, že na té fotce vypadám jak Hitlerova sekretářka...
Moc se mi líbilo, že naprostá většina návštěvníků dorazila v kostýmu a ti, co nebyli ve steampunkovém, přišli aspoň stylově oblečení, prostě nikdo v džínách tam nebyl :).
Akci jsem si moc užila hlavně díky mým milým společnicím (Draculasharp, Sandie, Ještěrka) a všem, kteří se za námi zastavili na kus řeči :). Jediné, co mi trochu vadilo bylo, že poměrně rychle došla bezmasá část menu a ke konci už zbývaly jen nějaké masové koláče... Ale tak je vidět, že jídlo bylo vynikající, takže hned zmizelo!
Pro ty, kteří jej zmeškali, část vystoupení břišní tanečnice Galeb :)
Něco málo mých fotek (z mobilu, takže hrozná kvalita), které zachycují atmosféru:
Na akci jsem dorazila už někdy kolem třetí, protože jsem Margueritte (organizátorka) slíbila, že budu vždy při ruce a budu pomáhat, s čím bude potřeba. V tu dobu už ale bylo skoro všechno připravené, takže jsem jenom pomohla rozbalit stánky a převlékla se. Nakonec jsem dostala jako „hlavní úkol“ sedět u vstupu a „trhat lístky“, ale ve chvíli, kdy už příliv návštěvníků opadl až téměř ustal, jsem pobíhala od hlídání stánku po přednášky, abych pak mohla napsat plnohodnotný report.
Osobně si myslím, že na to, že to byla první takhle velká akce, kterou takhle Margieritte pořádala, to dopadlo velmi dobře a doufám, že se z Čaje stane tradice! Kiksů bylo minimum a prakticky vše probíhalo jako na drátkách. Lidé se krásně rozložili mezi velká sál, bar, kuřárnu a vrchní patro se stánky, fotoateliérem a místem, kde se „zkrášlovalo“ (make up a vlasy), takže nikde nebylo příliš narváno, přestože jich přišlo poměrně dost. Á propos, vlasy jsem si nechala udělat taky :-D ! Jen se nemůžu zbavit dojmu, že na té fotce vypadám jak Hitlerova sekretářka...
Moc se mi líbilo, že naprostá většina návštěvníků dorazila v kostýmu a ti, co nebyli ve steampunkovém, přišli aspoň stylově oblečení, prostě nikdo v džínách tam nebyl :).
Akci jsem si moc užila hlavně díky mým milým společnicím (Draculasharp, Sandie, Ještěrka) a všem, kteří se za námi zastavili na kus řeči :). Jediné, co mi trochu vadilo bylo, že poměrně rychle došla bezmasá část menu a ke konci už zbývaly jen nějaké masové koláče... Ale tak je vidět, že jídlo bylo vynikající, takže hned zmizelo!
Pro ty, kteří jej zmeškali, část vystoupení břišní tanečnice Galeb :)
Něco málo mých fotek (z mobilu, takže hrozná kvalita), které zachycují atmosféru:
Stánky
Kameko a její koleno
Making of účes
Jedna z kreseb MarMari, které tam byly vystavené
Pokud někdo z lidí, kteří sem zabloudí, na akci byl, tak si ráda přečtu, jak si akci užil :).
pondělí 6. dubna 2015
Coniáš 2015
Nevím, jestli znáte akci, která se jmenuje Coniáš. Je to takový malý con, pravidelně pořádaný od roku 2007 v Městské knihovně vždy na podzim. V posledních letech se pro něj natáčely spoty, aby se přilákalo více účastníků :). Minulý ročník bylo téma conu Na cestě a takto vypadala upoutávka (bohužel Youtube náhled tak nějak prozrazuje pointu videa :-D):
No a tento rok budou přednášky převážně na téma steampunku a tomu také bude odpovídat ladění celého spotu, který se tuto sobotu natáčel. Před osmou hodinou ranní měla na pražské nádraží v Braníku dorazit nádherná lokomotiva Šlechtična (zde video z jejího nedělního příjezdu, přijela totiž znova taky následující den):
A právě ona měla hrát hlavní roli v letošním klipu. Vezla turisty na křivoklátské slavnosti, takže si asi dovedete představit, kolik lidí bylo i přes brzkou ranní hodinu (8:00) a nízkou teplotu (ani si netroufám odhadnout) na nástupišti. A mezi všemi těmi maminky s kočárky, tatínky s dceruškami na zádech, milovníky lokomotiv nebo prostě jen rodinkami na výletě jsme pobíhali my – pět steampunkerů, Deadpool, Arrow, Ezio (dostala jsem chuť zahrát si Assasin´s Creed!), několik treckies a další postavičky... Je poměrně zábavné sledovat civily, jak se vás snaží „nenápadně“ fotit :-D. Někteří se přišli vyfotit i se svými dětmi, které se nás ale bály, a bylo vidět, jak strašně k nám nechtějí, jedno se dokonce rozbrečelo.
Úplně hotový svůj steampunkový kostým ještě nemám, chybí mi nějaké „serepetičky“, ale ostudu jsem doufám nedělala. Hlavně bylo na stránkách akce přihlášeno strašně moc lidí, tak jsem si říkala, že se prostě ztratím v davu, nicméně nakonec nás bylo steampunkerů jenom pět...
Video prý bude hotové někdy koncem května, samotný con proběhne na podzim :)
No a tento rok budou přednášky převážně na téma steampunku a tomu také bude odpovídat ladění celého spotu, který se tuto sobotu natáčel. Před osmou hodinou ranní měla na pražské nádraží v Braníku dorazit nádherná lokomotiva Šlechtična (zde video z jejího nedělního příjezdu, přijela totiž znova taky následující den):
A právě ona měla hrát hlavní roli v letošním klipu. Vezla turisty na křivoklátské slavnosti, takže si asi dovedete představit, kolik lidí bylo i přes brzkou ranní hodinu (8:00) a nízkou teplotu (ani si netroufám odhadnout) na nástupišti. A mezi všemi těmi maminky s kočárky, tatínky s dceruškami na zádech, milovníky lokomotiv nebo prostě jen rodinkami na výletě jsme pobíhali my – pět steampunkerů, Deadpool, Arrow, Ezio (dostala jsem chuť zahrát si Assasin´s Creed!), několik treckies a další postavičky... Je poměrně zábavné sledovat civily, jak se vás snaží „nenápadně“ fotit :-D. Někteří se přišli vyfotit i se svými dětmi, které se nás ale bály, a bylo vidět, jak strašně k nám nechtějí, jedno se dokonce rozbrečelo.
Úplně hotový svůj steampunkový kostým ještě nemám, chybí mi nějaké „serepetičky“, ale ostudu jsem doufám nedělala. Hlavně bylo na stránkách akce přihlášeno strašně moc lidí, tak jsem si říkala, že se prostě ztratím v davu, nicméně nakonec nás bylo steampunkerů jenom pět...
Fotky od Michala Káry:
(Lucka, já a Sandra, fotily jsme se na úplně jiný fotoaparát, proto koukáme všechny někam úplně jinam...)
(a ještě jedna se Sandrou, bohužel opět na jiný fotoaparát, ani jsem si nevšimla, že nás fotil ještě někdo jiný...)
A ještě nějaké zákulisní od Míly Lince:
úterý 24. února 2015
Ophelia in Wonderland
Starší photoshoot s Ophelií (http://kaninchenherz.blogspot.de), vlastně jeden z posledních, co jsem udělala, než mi došlo, že na prohlížení a upravování miliardy fotek, které mám z každého focení, prostě nemám čas :(.
Bohužel se fotilo dopoledne, ostré sluníčko... Moc spokojená s nimi nejsem, ale modelce se líbily a to je nejdůležitější :)
Bohužel se fotilo dopoledne, ostré sluníčko... Moc spokojená s nimi nejsem, ale modelce se líbily a to je nejdůležitější :)
Moje oblíbená
středa 21. ledna 2015
By Martin Sznapka
Z lesního focení s fotografem Marinem Sznapkou. Byla zima a já měla červený nos :-D.
A na závěr spící princezna...
pondělí 19. ledna 2015
Články pro Jiné Teritorium
V letech 2012–2013 se na různých akcích, v klubech a tetovacích salónech objevoval velikostí nenápadný, leč obálkou a obsahem zajímavý časopis Jiné Teritorium s podtitulem Independent unformal magazine. Vyšlo sice jenom sedm čísel, troufám si ale tvrdit, že to byl na české alternativní scéně hodně zajímavý počin a je škoda, že časopis přestal vycházet. Každé vydání bylo jistým způsobem zaměřené (upíři, burleska, japonská kultura) a podle toho se odvíjely i články. Vždycky se tam ale objevila alespoň jedna recenze na film nebo desku, představení hudební skupiny, tematický photoshoot a poměrně nevážně braný horoskop. Časopis byl distibuován zdarma, takže je logické, že obsahoval reklamu, ta ale nerušila a byla také stylová a tematická (na tetovací salóny, na obchody s rockovou, metalovou nebo gothickou módou, pozvánky na akce...).
Já jsem pro časopis dělala hlavně korektury (korektorů nás tam sice bylo napsaných více, ale upřímně, mám dojem, že kromě mě tam nikdo nic neopravoval :-D), ale napsala jsem také pár článků :).
Tady na stránkách to vypadá, že jsou fotky článků v příliš nízké kvalitě, ale když na ně kliknete pravým myšítkem a dáte „Otevřít odkaz v novém panelu“ nebo taky „Zobrazit obrázek“, můžete si je přečíst :)
Já jsem pro časopis dělala hlavně korektury (korektorů nás tam sice bylo napsaných více, ale upřímně, mám dojem, že kromě mě tam nikdo nic neopravoval :-D), ale napsala jsem také pár článků :).
Tady na stránkách to vypadá, že jsou fotky článků v příliš nízké kvalitě, ale když na ně kliknete pravým myšítkem a dáte „Otevřít odkaz v novém panelu“ nebo taky „Zobrazit obrázek“, můžete si je přečíst :)
1. číslo – Článek o lolita módě
2. číslo – Rozhovor s Ophelií Violettou
4. číslo – Rozhovor s Lady Mousellycou a článek o burlesce
Časopis už sice nevychází, ale na stránkách je archiv starších čísel (kromě toho posledního), plus na ně čas od času přibyde pozvánka na nějakou zajímavou akci - http://jineteritorium.cz/
Poisoned Alice
Možná by se tenhle článek měl spíše jmenovat „Dobrodružný příběh o tom, jak jsme s pár holkama vyráběly lolita časopis“...
Jelikož jsem jednu dobu byla dost aktivní v české lolita komunitě (pro neznalé více infa tady) a jelikož musím pořád něco dělat... napadlo mě vytvořit spolu s dalšími slečnami z komunity lolita časopis. Měl vypadat jako normální časopis, úvodník, obsah, nějaké ty články, ale zveřejňovaly jsme jej pouze na internetu, a to v jednom chytrém prográmku, takže se dalo otáčet stránkami jako u papírového časopisu, a dokonce to vydávalo zvuky otáčení stránek, takže taková počítačová simulace časopisu :).
Koncipovaly jsme jej jako tříměsíčník a vyšlo celkem pět čísel. Každé z nich se celé točilo kolem jednoho z lolita stylů – classic lolita, gothic lolita, sweet lolita, punk lolita a casual lolita.
První číslo bylo takovým překvapením na jedno z velkých lolita setkání a upřímně... bylo příšerné! Pracovalo na něm pár lidí, kteří byli nadšenci, což znamená, že ani jeden z nich neměl ani páru o nějaké typografii nebo grafické úpravě, veškerý text byl v jednom sloupci, titulky článků splývaly s textem a tak dále... Články jsem psala a sháněla s kamarádkou Shanou (od lidí, kteří se „zavázali přísným slibem mlčenlivosti“, že překvapení nevyzradí). V potu tváře (ehm, berte to samozřejmě s rezervou...) jsme jej vytvářeli po večerech bez použití specializovaných programů jenom v Photoshopu. Uvrtali jsme na to chudáka jednoho kamaráda, který sám neměl moc ponětí, co dělá. A věděli jsme, že to není ideální, však jsme to číslo brali spíše jako odrazový můstek. O to více nás mrzelo, že místo komentářů, co zlepšit, jsme se povětšinou dozvěděli, co všechno je špatně nenávistnou formou od anonymů na internetu. A to je bohužel problém této komunity dodnes, většina lidí nebyla schopná nám nějak normálně říci, co se jim líbí a nelíbí, a tak jsme se většinu chyb dozvídali stylem „jedna paní povídala“ od lidí, kteří něco zaslechli od lidí, kteří se o tom bavili...
No, naštěstí jelikož už bylo po překvapení, mohli jsme do tvorby dalšího čísla zapojit mnohem více lidí. Většina jich byla zpočátku nadšená a naslibovala hromady článků, sami se nám ozývali s tím, že by přispěli. Hip hip hurá! Ovšem když se tedy rozdělily úkoly a pak přišel čas uzávěrky... měli najednou všichni spoustu výmluv a skoro nikdo nikdy článek nedodal včas. většina mé práce se tedy sestávala z toho, že jsem jenom všechny naháněla, aby dodali články :-D.
Jak tedy vlastně vypadala práce na každém čísle... Se Shanou jsme utvořily jádro „redakčního týmu“ a vždycky vymyslely, jakému stylu se bude věnovat další číslo a jaké články by mohl kdo napsat. Pokud se našel někdo, kdo nabídl pomoc nebo konkrétní článek, snažily jsme se jej nějak zakomponovat do čísla. Poté jsme si rozdělily, která z nás komu napíše. Když byli lidé obepsaní, začalo se čekat na články. Jelikož jsem většinu holek znala, čas od času jsem se jim připomínala, ale stejně se vždycky našel někdo, kdo svůj článek psal na poslední chvíli (to jsou ti lidi, kteří v den uzávěrky napsali, jak to nestíhali a že určitě dodají článek zítra). Pokud se někdo rovnou ozval s tím, že článek nakonec nedodá, musely jsme improvizovat a článek napsat samy. Ale abych holkám jenom nekřivdila, samozřejmě spousta z nich články dodala včas a některé dokonce s předstihem :). Když začali lidé posílat články, podrobovala jsem jeden po druhém důkladné gramatické a stylistické korektuře. No a pak už byla jenom potřeba dát časopisu grafický háv. U druhého čísla se o to postarala jiná naše kamarádka, tentokrát už ve specializovaném programu (ale už si nepamatuju, co tehdy použila). Akorát byla ta grafika taková... opravdu VELMI minimalistická...
Nakonec to dopadlo tak, že grafiku třetího čísla jsem vytvářela já (také tehdy člověk bez jakýchkoliv typografických či jiných znalostí), protože nebyl kdo jiný by se toho ujal. V Photoshopu, ve kterém jsem do té doby jenom upravovala fotky, jsem si vytvořila spoustu neskutečně složitých postupů, jak udělat něco, co by jinde (třeba v InDesignu) šlo udělat pomocí dvou kliknutí. Celá práce na grafice se nesla ve stylu „Proč to dělat jednoduše, když to přece jde tak krááásně složitě.“Jelikož se mělo věnovat sladkému stylu sweet lolita, ladila jsem ho celé do růžova a každou stránku udělala jinak barevnou a zaplnila ji gumovými medvídy, lízátky, cupcaky...
Udělat každou stránku v Photoshopu tak, aby vše bylo symetrické, mi zabralo prakticky celý týden, ale číslo bylo konečně na světě! Hrdě jsem ho hodila na stránky, aby na internet zase přišla hromada anonymních zpráv, jak je to a to špatně. Kritika je jedna věc, posouvá člověka dále, ale anonymní urážky na to, jak to vypadá hnusn,ě nikoho nikam neposunou... A hlavně, když se do vás takhle někdo obouvá, tak vám to bere veškerou chuť cokoliv dělat.
Naštěstí se nám poté ozvala slečna Lysandra, která se živila jako typografka, a přislíbila, že nám bude dělat grafiku. Stačí, když jí pošleme podklady! Jednoho dne jsem se s ní tedy sešla a vymyslely jsme novou „profesionální“ grafiku pro časopis. Poté jsem jí už jenom posílala texty a fotky a ona z nich vytvořila číslo, které mi následně poslala v PDF.
S její pomocí se nám podařilo vytvořit dvě čísla – punk a casual. Časopis si konečně našel jednotnou grafickou úpravu, a tak si troufám tvrdit, že poslední dvě čísla byla opravdu povedená :). Mým nejoblíbenějším je výše vyobrazené punk číslo (i když musím uznat, že je pravda, co napsala k účesu v návodu na punk účes kdysi jedna slečna na net – že by z toho Vivienne Westwood dostala osypky – ten účes byl opravdu až moc „známka punku“ :-D ).
První číslo vyšlo 10.12. 2010, poslední 30.1. 2012. Mezi pravidelné rubriky patřilo – představení lolita stylu, kolem kterého se celé číslo točilo, rozhovor s jednou slečnou z komunity, článek o lolita komunitě z určitého města (Brno, Olomouc, Plzeň..., psaly to holky, které v daném městě bydlely), fotky pokojíčku některé slečny z komunity, představení značky vyrábějící lolita doplňky nebo šijící lolita oblečení, photoshoot, článek s tipy na místa, kde se dají fotit zajímavé fotky, návod na vyrobení nějakého lolita doplňku, tutorial na účes a na make up, recept a recenze zajímavého podniku. Snažily jsme se opravdu získávat články od různých slečen, i recenze na podniky byly z různých měst, přesto jsme se v dotazníku, který jsme ke konci ohledně časopisu vytvořily, dozvěděly, že protěžujeme svoje kamarádky a tak (ono když vám někdo slíbí dodat článek a je těsně před uzávěrkou a vy potřebujete zaplnit pravidelnou rubriku, komu se asi ozvete...). Ačkoliv spousta holek říkala, že se na další číslo vždycky těší, zároveň jsme si připadaly jako pod drobnohledem, někdo si očividně dával práci s tím, aby nám omlátil o hlavu sebemenší chybičku, co tam našel. Když se k tomu přidalo psaní bakalářky a blížící se státnice (moje), byla to pro časopis bohužel konečná. Ani poté, co jsem státnice úspěšně složila, jsme se k vytváření časopisu nevrátily... Občas toho trochu lituju ;).
Čísla byla zveřejňovaná na stránce, o kterou se nám staral kamarád, jenže když jsme s ním přestaly být v kontaktu a objevily se problémy s hostingem (další číslo nešlo nahrát, protože jsme překročily kapacitu free webu), snažily jsme se to opravit samy a jaksi... jsme to ještě více „rozbily“. Takže v současné době nejdou čísla nikde na internetu dohledat, ale pokud vymyslíte, jak a kam by se dala nahrát, ráda je nahraju a zveřejním tady na blogu, i když vím, že nejsou dokonalá, ale tak každý nějak začínal :).
A pokud k tomuhle článku zabloudí někdo, kdo časopis před těmi roky četl, budu ráda, když mi tu zanechá nějaký komentář s názorem :)
No a komunita letos po dvou letech začala vést nový časopis :) http://www.slicna-antonie.cz
Jelikož jsem jednu dobu byla dost aktivní v české lolita komunitě (pro neznalé více infa tady) a jelikož musím pořád něco dělat... napadlo mě vytvořit spolu s dalšími slečnami z komunity lolita časopis. Měl vypadat jako normální časopis, úvodník, obsah, nějaké ty články, ale zveřejňovaly jsme jej pouze na internetu, a to v jednom chytrém prográmku, takže se dalo otáčet stránkami jako u papírového časopisu, a dokonce to vydávalo zvuky otáčení stránek, takže taková počítačová simulace časopisu :).
Koncipovaly jsme jej jako tříměsíčník a vyšlo celkem pět čísel. Každé z nich se celé točilo kolem jednoho z lolita stylů – classic lolita, gothic lolita, sweet lolita, punk lolita a casual lolita.
První číslo bylo takovým překvapením na jedno z velkých lolita setkání a upřímně... bylo příšerné! Pracovalo na něm pár lidí, kteří byli nadšenci, což znamená, že ani jeden z nich neměl ani páru o nějaké typografii nebo grafické úpravě, veškerý text byl v jednom sloupci, titulky článků splývaly s textem a tak dále... Články jsem psala a sháněla s kamarádkou Shanou (od lidí, kteří se „zavázali přísným slibem mlčenlivosti“, že překvapení nevyzradí). V potu tváře (ehm, berte to samozřejmě s rezervou...) jsme jej vytvářeli po večerech bez použití specializovaných programů jenom v Photoshopu. Uvrtali jsme na to chudáka jednoho kamaráda, který sám neměl moc ponětí, co dělá. A věděli jsme, že to není ideální, však jsme to číslo brali spíše jako odrazový můstek. O to více nás mrzelo, že místo komentářů, co zlepšit, jsme se povětšinou dozvěděli, co všechno je špatně nenávistnou formou od anonymů na internetu. A to je bohužel problém této komunity dodnes, většina lidí nebyla schopná nám nějak normálně říci, co se jim líbí a nelíbí, a tak jsme se většinu chyb dozvídali stylem „jedna paní povídala“ od lidí, kteří něco zaslechli od lidí, kteří se o tom bavili...
No, naštěstí jelikož už bylo po překvapení, mohli jsme do tvorby dalšího čísla zapojit mnohem více lidí. Většina jich byla zpočátku nadšená a naslibovala hromady článků, sami se nám ozývali s tím, že by přispěli. Hip hip hurá! Ovšem když se tedy rozdělily úkoly a pak přišel čas uzávěrky... měli najednou všichni spoustu výmluv a skoro nikdo nikdy článek nedodal včas. většina mé práce se tedy sestávala z toho, že jsem jenom všechny naháněla, aby dodali články :-D.
Jak tedy vlastně vypadala práce na každém čísle... Se Shanou jsme utvořily jádro „redakčního týmu“ a vždycky vymyslely, jakému stylu se bude věnovat další číslo a jaké články by mohl kdo napsat. Pokud se našel někdo, kdo nabídl pomoc nebo konkrétní článek, snažily jsme se jej nějak zakomponovat do čísla. Poté jsme si rozdělily, která z nás komu napíše. Když byli lidé obepsaní, začalo se čekat na články. Jelikož jsem většinu holek znala, čas od času jsem se jim připomínala, ale stejně se vždycky našel někdo, kdo svůj článek psal na poslední chvíli (to jsou ti lidi, kteří v den uzávěrky napsali, jak to nestíhali a že určitě dodají článek zítra). Pokud se někdo rovnou ozval s tím, že článek nakonec nedodá, musely jsme improvizovat a článek napsat samy. Ale abych holkám jenom nekřivdila, samozřejmě spousta z nich články dodala včas a některé dokonce s předstihem :). Když začali lidé posílat články, podrobovala jsem jeden po druhém důkladné gramatické a stylistické korektuře. No a pak už byla jenom potřeba dát časopisu grafický háv. U druhého čísla se o to postarala jiná naše kamarádka, tentokrát už ve specializovaném programu (ale už si nepamatuju, co tehdy použila). Akorát byla ta grafika taková... opravdu VELMI minimalistická...
Udělat každou stránku v Photoshopu tak, aby vše bylo symetrické, mi zabralo prakticky celý týden, ale číslo bylo konečně na světě! Hrdě jsem ho hodila na stránky, aby na internet zase přišla hromada anonymních zpráv, jak je to a to špatně. Kritika je jedna věc, posouvá člověka dále, ale anonymní urážky na to, jak to vypadá hnusn,ě nikoho nikam neposunou... A hlavně, když se do vás takhle někdo obouvá, tak vám to bere veškerou chuť cokoliv dělat.
Naštěstí se nám poté ozvala slečna Lysandra, která se živila jako typografka, a přislíbila, že nám bude dělat grafiku. Stačí, když jí pošleme podklady! Jednoho dne jsem se s ní tedy sešla a vymyslely jsme novou „profesionální“ grafiku pro časopis. Poté jsem jí už jenom posílala texty a fotky a ona z nich vytvořila číslo, které mi následně poslala v PDF.
S její pomocí se nám podařilo vytvořit dvě čísla – punk a casual. Časopis si konečně našel jednotnou grafickou úpravu, a tak si troufám tvrdit, že poslední dvě čísla byla opravdu povedená :). Mým nejoblíbenějším je výše vyobrazené punk číslo (i když musím uznat, že je pravda, co napsala k účesu v návodu na punk účes kdysi jedna slečna na net – že by z toho Vivienne Westwood dostala osypky – ten účes byl opravdu až moc „známka punku“ :-D ).
První číslo vyšlo 10.12. 2010, poslední 30.1. 2012. Mezi pravidelné rubriky patřilo – představení lolita stylu, kolem kterého se celé číslo točilo, rozhovor s jednou slečnou z komunity, článek o lolita komunitě z určitého města (Brno, Olomouc, Plzeň..., psaly to holky, které v daném městě bydlely), fotky pokojíčku některé slečny z komunity, představení značky vyrábějící lolita doplňky nebo šijící lolita oblečení, photoshoot, článek s tipy na místa, kde se dají fotit zajímavé fotky, návod na vyrobení nějakého lolita doplňku, tutorial na účes a na make up, recept a recenze zajímavého podniku. Snažily jsme se opravdu získávat články od různých slečen, i recenze na podniky byly z různých měst, přesto jsme se v dotazníku, který jsme ke konci ohledně časopisu vytvořily, dozvěděly, že protěžujeme svoje kamarádky a tak (ono když vám někdo slíbí dodat článek a je těsně před uzávěrkou a vy potřebujete zaplnit pravidelnou rubriku, komu se asi ozvete...). Ačkoliv spousta holek říkala, že se na další číslo vždycky těší, zároveň jsme si připadaly jako pod drobnohledem, někdo si očividně dával práci s tím, aby nám omlátil o hlavu sebemenší chybičku, co tam našel. Když se k tomu přidalo psaní bakalářky a blížící se státnice (moje), byla to pro časopis bohužel konečná. Ani poté, co jsem státnice úspěšně složila, jsme se k vytváření časopisu nevrátily... Občas toho trochu lituju ;).
Čísla byla zveřejňovaná na stránce, o kterou se nám staral kamarád, jenže když jsme s ním přestaly být v kontaktu a objevily se problémy s hostingem (další číslo nešlo nahrát, protože jsme překročily kapacitu free webu), snažily jsme se to opravit samy a jaksi... jsme to ještě více „rozbily“. Takže v současné době nejdou čísla nikde na internetu dohledat, ale pokud vymyslíte, jak a kam by se dala nahrát, ráda je nahraju a zveřejním tady na blogu, i když vím, že nejsou dokonalá, ale tak každý nějak začínal :).
A pokud k tomuhle článku zabloudí někdo, kdo časopis před těmi roky četl, budu ráda, když mi tu zanechá nějaký komentář s názorem :)
No a komunita letos po dvou letech začala vést nový časopis :) http://www.slicna-antonie.cz
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)